Tlučení hrnce

Tahle hra je známá už ze středově­kých obrázků, bavívali se s ní do­spělí i děti. Na louku postavili sta­rý hliněný hrnec dnem vzhůru a umístili pod něj drobnou odměnu. Prvnímu hráči zavázali oči, dali mu hůlku a postavili ho na čáru patnáct kroků od hrnce, tam se musel třikrát otočit kolem své vlastní osy, teprve pak se mohl poslepu vydat k hrnci. Když do něj udeřil hůlkou, měl nárok na cenu, která byla pod ním. Když se nes­trefil, jeho pokus končil. Každý směl máchnout hůlkou jen jednou, přímo shora.

Zachovat přímý směr bez zrakové kontroly a umět odhadnout vzdá­lenost není snadné, zvlášť když se před startem člověk musí několi­krát zatočit. A tak nejeden hráč jde místo k hrnci docela jinam, k vel­kému potěšení diváků, kteří jsou současně i soupeřícími hráči. Něk­dy je to komická pantomima, hráč s šátkem na očích je sice od cíle daleko a míří úpině jiným směrem, než stojí hrnec, a přesto našlapuje tak opatrně, jako kdyby měl o ná­dobu už už klopýtnout.

Až objevíte na skládce starý hrnec, vzpomeňte si na tuto znamenitou hru.