Boj čísel

Hráči se rozběhnou po zarostlém terénu o rozloze asi 200 x 200 met­rů. Pět minut po odchodu z tábo­řiště si každý upevní na prsa nebo na čelo tabulku (pásku) s třímíst­ným číslem. A pak začne bitva, při níž se nestřílí, ale která proto není méně napínavá. Mezi stromy se plíží tiché stíny, v houštinách číha­jí zvědavé oči. Každý bojuje na vlastní pěst a piní dvojí úkol:

1. Snaží se přečíst a zapsat co nej­víc čísel svých soupeřů.

2. Kryje se tak, aby jeho vlastní číslo přečetlo co nejméně jiných hráčů.

Boj trvá hodinu. Po ukončovacím signálu si každý hráč sejme tabul­ku a schová ji pod tričko.

Hodnocení: Od počtu cizích čísel, která hráč správně přečetl a za­psal, odečte počet jiných hráčů, kteří přečetli jeho vlastní číslo. Kdo má největší kladný rozdíl, ví­tězí.

Chcete-li, aby měla hra úspěch, upozorněte hráče ještě před zaha­jovacím signálem, co od nich oče­káváte. Měli by se pohybovat teré­nem opravdu skrytě, aby viděli co nejvíc, ale sami nebyli viděni. Bě­hání a křik jsou proti duchu hry, která patří do skupiny her s plíže-ním. Jako obvykle platí pravidlo, že nikdo si nesmí číslo na svých prsou nebo na čele zakrývat ruka­ma nebo oděvem. Kdo chce trojčíslí utajit před slídivými pohledy, sko­čí za kmen, lehne si do trávy - nebo

sek soupeři aspoň otočí zády. S vy­spělejšími skauty hráváme tento typ her tak, že máme stejné troj­číslí - každý jiné - na prsou i na zádech. Jako kdyby to bylo startov­ní číslo. I skutečných startovních čísel se dá při boji s úspěchem vy­užít!